Tipy na výlety

Přehrada Desná, v dnešní době známá též pod označením Protržená přehrada, byla vodním dílem vybudovaném na Bílé Desné v Jizerských horách. Impulzem pro výstavbu přehrady se staly záplavy, které oblast podhůří těchto hor ve druhé polovině 19. století postihovaly. Přehrada na Bílé Desné byla budována společně s údolní nádrží Souš jako soustava vodních děl. Projekt byl vypracován z podnětu Vodního družstva v Dolním Polubném, na zpracování se podílel profesor Dr. Ing. Otto Intze. Projektantem byl Ing. Wilhelm Plenkner. Stavba byla zahájena 17. října 1911, o necelé dva měsíce později než stavba soušské přehrady. Obě vodní díla byla propojena spojovací štolou dlouhou 1104,8 m s podélným sklonem 1 ‰. Měla sloužit k převádění vody z přehrady na Bílé Desné do vodní nádrže Souš. Obě zmíněné přehrady byly navrženy jako zemní sypané. Během stavby oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se promítla do kvality stavby.

Přehrada na Bílé Desné včetně spojovací štoly byla dokončena během září 1915 a v listopadu proběhla její kolaudace. Svému účelu sloužila zkolaudovaná přehrada přibližně deset měsíců, až do pondělí 18. září 1916. Tehdy byla nádrž asi ze dvou třetin naplněná vodou (nacházelo se v ní 260 000 m³ vody). Odpoledne, v 15.30 hodin, si dva náhodně kolemjdoucí lesní dělníci všimli pramínku vody o tloušťce přibližně 2 centimetrů, který prýštil z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady. Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy. Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části. Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou. Katastrofa vedle 67 obětí na lidských životech připravila o veškerý majetek 370 obyvatel. Celkem 95 rodin zůstalo bez přístřeší a 1020 osob ztratilo zaměstnání. Voda totiž 29 obytných domů a 11 brusíren skla zcela zničila. Vedle toho navíc ještě dalších 69 domů vážně poškodila.

Zprvu se za příčinu neštěstí považoval nevhodně zvolený materiál tělesa hráze spolu s jeho nedostatečným hutněním, ale studie zpracovaná roku 1996 ovšem tyto příčiny vyloučila a jako příčinu protržení hráze identifikovala průsak vody tělesem přehrady, neboť jeho těsnění nebylo projektantem navrženo dostatečně. Soudní proces vedený kvůli protržení přehrady trval 17 let a skončil v roce 1932 osvobozením obžalovaných s odůvodněním, že za příčinou katastrofy stála geologická porucha nacházející se v takové hloubce, kde již tehdy nebylo vyžadováno provádění zkušebních sond. Neštěstí, k němuž na přehradě došlo, je považováno za největší neštěstí v historii českého vodohospodářství a vedlo ke zpomalení vývoje i stavby sypaných zemních hrází po celém světě. Přehrada byla po svém protržení vyhledávanou atrakcí, ke které chodili na výlety turisté, proto u její paty v roce 1917 vznikla Krömerova bouda, která však byla po roce 1945 vypálena. Z přehrady dosud stojí pozůstatky protržené hráze spolu se šoupátkovou věží, které byly v roce 1996 prohlášeny za kulturní památku ČR. V současné době vede okolo nádrže naučná stezka Protržená přehrada o délce 1 km, která vás na 6 zastaveních podrobně seznámí s historií události. Na informačních tabulích nechybí ani historické fotografie. K Protržené přehradě vás dovede žlutě značená cesta ze silnice vedoucí kolem Souše.