Detail aktuality

Jakub Obrovský (24. 12. 1882 - 31. 3. 1949) olej, plátno, 143 x 83,5 cm značeno vpravo dole J.Obrovský Hledat místo Jakuba Obrovského ve vývoji domácí malby není ani dnes, bezmála 70 let po jeho smrti, jednoduchý úkol. Byť byl jen o něco málo starší než malíři generace Osmy nebo kubistů, zůstal on sám v zajetí romantismu 19. století. Jeho bukolická figurální malba byla trnem v oku například Josefu Čapkovi, který se k jeho prezentaci v Obecním domě v roce 1914, v době dokončení našeho obrazu, rozepisuje o jeho technice a o způsobu zobrazování nahých žen, které má až pornografický charakter. Psal dále, že Obrovský překonal impresionismus svým zidealizovaným zobrazováním přírody. Vytýkal mu líbivý a sentimentální způsob malování a upozornil na mylný předpoklad, že barevnost v jeho obrazech představuje barevný výraz, typický právě pro impresionismus. Dobové kritice musíme i dnes dát za pravdu: francouzský impresionismus byl překonán nejen expresionismem, ale v roce 1914 už hovoříme i o konci kubismu (byť ten přetrval ve specifických formách např. v českém prostředí ještě dlouho do 20. století) a naopak jsou v Evropě v plném proudu abstrakce nebo futurismus. Jakub Obrovský, ovlivněný svými učiteli Karlem Vítězslavem Maškem a Maxem Pirnerem, však i svým svébytným malířským přístupem dokázal vyhrát několik důležitých zakázek na dekorativní výzdobu veřejných budov, pro něž čerpal inspiraci při svém studijním pobytu v Itálii. Neméně důležitou roli znamenal pro Obrovského ornament, jehož studiu se věnoval na uměleckoprůmyslové škole. Vycházel zejména z tradiční domácí malby reprezentované Maxem Švabinským nebo Josefem Mánesem, a pokud měl nějaký vzor, byla jím renesance a antika. V případě Ranní toalety je to patrné nejen komponovanou idealizovanou scénou, ale i sochařským torzem na pozadí kompozice. Ostatně sochařství, realistické a monumentální, bylo druhým velkým okruhem Obrovského zájmu. Jakub Obrovský se i přes značnou rozporuplnost, se kterou se setkávala jeho tvorba zejména u mladé generace, stal v roce 1919 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili František Muzika, Jindřich Štyrský nebo František Tichý. Jeho umělecký i osobní odkaz spravuje Galerie výtvarného umění v Hodoníně.

Zpět na seznam