Detail aktuality

Jizerské hory. Drsný kraj plný půvabných roubených stavení, rozházených od údolí vysoko do strání až po okraje horských lesů. Připomínají těžký život lidí, kteří tu dříve žili a nacházeli obživu v nepříliš úrodném kraji. Staré roubené domy nenávratně mizí a s nimi i jejich duše vepsaná do zbrázděných trámů, prohnutých krovů a ošlapaných zápraží. Stále se ale ještě dá těšit z těch, které zbývají, zastavit se u nich a pokusit se jim porozumět.

„Mnoho těchto roubených chalup zachránili již hluboko v předrevolučních dobách chalupáři. Cena, za kterou bylo možné takovou chalupu v první polovině minulého století pořídit, představovala několik tisíc korun. Z dnešního pohledu je to až úsměvné. Řada jich zanikla, ale právě chalupáři to velmi často byli, kdo těm zachráněným vdechl nový život,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Roubené horské chalupy jsou typické pro jižní a východní svahy Jizerských hor. Obce tu vznikaly v drsných horských podmínkách postupně od 14. století, ale k největšímu rozmachu došlo za třicetileté války, kdy toto území získal jako generál Valdštejnových vojsk hrabě Mikuláš Desfours a jeho rod postupně během 17. století kolonizoval dosud neosídlenou část Jizerských hor.

Starých chaloupek se stále ještě nalézá v každé obci alespoň několik, nejvíce se jich zachovalo v Pekle v Josefově Dole, Karlově, Horním Maxově, Horních Lučanech, Mariánské Hoře, Polubném, Příchovicích, Rejdicích a Pasekách nad Jizerou. Opravdovým klenotem je Jizerka, vesnická památková rezervace v samém srdci hor pod vznosným Bukovcem.

Nejstarší dřevěné chalupy v Jizerských horách mohou být staré až tři sta let. Lidé si je tehdy stavěli sami, bez architektů a stavebních firem. Při stavbě vycházeli z toho, co znali, i ze snahy přizpůsobit svůj domov tvrdým horským podmínkám. Domy mají tři hlavní části: první je roubená místnost, ve které bylo nejvíce tepla a kde se bydlelo. Druhou je kamenná síň s černou kuchyní a poslední kamenné hospodářské prostory pro hospodářská zvířata. Téměř tisíc let takto vypadal vzor pro všechny, kteří si vlastníma rukama stavěli domov. Někdy se podle místní situace chalupa prodloužila ještě o dřevěnou stodolu.

V horách žili chudí lidé. Své domy museli budovat tak, aby dokázaly odolat dlouhé zimě, při které domy na několik měsíců zapadaly sněhem. Na jaře či na podzim se z nebe valí prudké deště a fičí silné větry. Na některých místech padá v zimě teplota ke třiceti stupňům pod nulou. Sníh se drží až šest měsíců a domy občas zapadaly až po okna prvního patra. Jak v takových podmínkách přežít?

Lidé z hor stavěli své domovy jednoduše a účelně. Pro balkónky a složitosti nebylo místo, prudkým větrům nejlépe odolávaly domy s co nejjednodušším tvarem. Nikoho tehdy nenapadlo stavět ploché střechy, na kterých by se sníh hromadil a nesjížděl dolů. Vchod zpřístupňovala široká rampa zápraží, vikýřem ve střeše se házelo seno do podkroví. Přesto i tehdy usilovali lidé o víc: zdobili okna, skládali štíty, vyřezávali detaily, aby jejich domy byly nejenom účelné, ale i krásné. Z původních dřevěných chalup Jizerských hor tak je možno číst nejenom touhu po přežití, ale i po krásném domově, na který by jeho majitelé mohli být hrdí.