Detail aktuality

Výstava Linie! zaměřující se na jeden z ústředních prvků výtvarného jazyka se v liberecké Oblastní galerii otevrá v pátek 22. září. K vidění budou díla více než třiceti českých autorů od počátku 20. století až po současnost. Podesty před galerií zároveň nově ozdobí dvě originální díla významného umělce Čestmíra Sušky a jeho syna Daniela. Potrvá do 14. ledna příštího roku.

Již Wassily Kandinsky či Paul Klee se ve svých teoretických spisech zabýval teorií, že linie je jedním ze základních stavebních prvků výtvarného jazyka. Během celého dvacátého století se objevovaly různé přístupy a experimenty s linií, které reflektovaly dobové společenské a politické události – od figurativních lineárních vyjádření, která zachycovala lidskou postavu jednoduchými linkami a tvarováním, po abstraktní a geometrické kompozice, ve kterých linie hrála roli struktury, rytmu a dynamiky.

V moderním českém umění se s linií experimentuje a zkoumá se její potenciál ve vztahu ke konceptuálnímu umění, ve vztahu ke struktuře světa kolem nás i ve spojení s novými médii a technologiemi. Linie se tak tedy stala klíčovým prvkem pro vyjadřování myšlenek, emocí a hledání nových forem.

„Ve svém kurátorském konceptu jsem se rozhodla rozdělit vystavovaná díla do čtyř hlavních okruhů. Okruhy nesou svá osobitá jména a každý z nich se zabývá jedním fenoménem, jedním výtvarným podnětem, jedním uměleckým principem,“ vysvětluje kurátorka výstavy Jana Farská Hájková. „Výstava sleduje různé způsoby práce s linií, avšak neexistuje zde žádný chronologický vývoj, neboť každý autor pracuje s linií zcela vlastním způsobem, který není závislý na době vzniku, a proto najdete v každém oddíle díla z různých období a ve zcela nových souvislostech.“

Na výstavě bude prezentována tvorba ikon českého výtvarného umění 20. století, jako jsou Max Švabinský, Emil Filla, Josef Čapek, Vladimír Boudník, Vladislav Mirvald a Zdeněk Sýkora. Jako speciální host výstavy se představí vizuální umělec Pavel Korbička.

„Oblastní galerie Liberec je známá pro své rozsáhlé sbírky a je záslužné a potřebné prezentovat toto skryté bohatství jak laické, tak i odborné veřejnosti,“ hodnotí výstavní počin Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana a radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. „Pod novým vedením se galerie viditelně vydala směrem, který uspokojí širokou škálu návštěvníků a zároveň sleduje konstruktivně a s přesvědčením kvalitní výstavní program. Zároveň mě moc těší, že i pro kolemjdoucí si galerie přichystala novinky v podobě nových soch před reprezentativní budovou bývalých lázní.“

Výstavní koncept ředitele Filipa Suchomela pod názvem Lázeňská zahrada soch se totiž při příležitosti zahájení podzimní výstavní sezóny rozroste o dvě plastiky významného českého sochaře Čestmíra Sušky. Jedná se o monumentální ocelové objekty, z nichž jeden, který umělec vytvořil spolu se svým synem Danielem, vzdává hold výtvarníkovi Vladimíru Boudníkovi, jehož tvorba bude také zastoupena v nové výstavě Linie!.

Čestmír Suška (*1952) je český sochař, režisér a kurátor. Studoval na Akademii výtvarných umění obor sochařství. Organizoval různá sympozia, založil výtvarné divadlo a je autorem mnoha originálních performancí. V roce 1981 se podílel na legendární výstavě soch ve veřejném prostoru pod názvem „Malostranské dvorky“, na které vystavovala například dnes světově známá sochařka Magdalena Jetelová, Kurt Gebauer, Jiří Sozanský, Michael Baumbruck a další. V roce 1997 v Praze založil umělecké Studio Bubec, pod jehož záštitou se pořádají renomované výstavy a festivaly současného umění, diskuze o veřejném prostoru s laickou i odbornou veřejností, rezidenční pobyty pro české i zahraniční umělce, kurzy či koncerty a jiné komunitní akce.

Daniel Suška (*1988) je grafik, malíř a sochař, žijící a tvořící v Praze, který ve své tvorbě vychází z fenoménu graffiti a street artu a nechává se fascinovat pralesem, džunglí a exotikou. Zároveň zkoumá nekonečné možnosti a kombinace technik, postupů, materiálů a barev. Koncentrace na detail je pro něj velmi zásadní a výchozí ve vztahu k celku a ve vztahu ke konkrétnímu prostoru, stejně jako světlo a stín, hmota a prázdnota, se kterými intenzivně pracuje.