Detail aktuality

Sto padesát let od založení si letos připomíná Severočeské muzeum v Liberci. V rámci jubilea lze zmínit některá muzejní prvenství. V případě jednoho muže se jich nabízí hned víc najednou. Oním mužem byl první profesionální kustod muzea Wilhelm Daniel Vivié, který žil v letech 1848 až 1919.

„Za jeden a půl století existence Severočeského muzea v Liberci jím prošla řada významných osobností, historiků, odborníků na nejrůznější etapy naší historie. Letošní výročí je příležitostí k ohlédnutí a pokloně jejich práci,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Rodák z Hamburku působil v Severočeském muzeu mezi roky 1884 a 1887. Jako první odborně uspořádal sbírky, se stejným nasazením utřídil muzejní knihovnu a zároveň vtiskl profesionální rámec muzejnímu časopisu. Stál za první publikací věnované Severočeskému muzeu. To v roce 1887 vydalo tenkou brožuru Die Entwicklung und Einrichtung des Nordböhmischen Gewerbemuseums in Reichenberg 1873–1886 neboli Rozvoj a vznik Severočeského průmyslového muzea v Liberci 1873–1886.

Na sedmnácti stranách se čtenář může seznámit s okolnostmi založení muzea a následným rozvojem v prvních třinácti letech existence. Úvodní strana je věnována krátkému statistickému shrnutí působení jednotlivých průmyslových odvětví v rámci obvodu liberecké Obchodní a živnostenské komory. Touto výčtovou zkratkou podal Vivié vysvětlení, proč první průmyslové muzeum v Čechách vzniklo právě v Liberci.

Následuje chronologický přehled vývoje instituce od jejího založení, přes emancipaci muzea na Živnostenském spolku až po rok 1886, včetně statistických údajů návštěvnosti a účetní bilance z let 1882 až 1886. Vivié klade důraz zejména na význam instituce pro vzdělávání veřejnosti.

Druhá polovina je pak věnována sbírkám. Podobně jako výčet průmyslových podniku uvozuje první část publikace, tak druhou část otevírá výčet jednotlivých typů sbírek a jejich přibližnou hodnotu v částce 81 800 zlatých. Následuje základní popis jednotlivých typů sbírek, které byly klasifikovány do sedmi skupin podle materiálů – textil, sklo, keramika, kovy, dřevo a ostatní. Samostatnou skupinu pak tvořila knihovna. Každá ze skupin byla označena římskou číslicí. Jednotlivé skupiny obsahují krátkou charakteristiku, časové vročení, případně zásadní a důležité nákupy a dary.

V samotném závěru Vivié prohlašuje: „Podle výše uvedeného by mělo být zřejmé, že se Liberecké průmyslové muzeum rychle rozvíjelo a s přihlédnutím k okolnostem a vlivu také udělalo něco velmi přínosného pro podporu domácího průmyslu.“

Ještě téhož roku se architekt Vivié vrátil do rodného Hamburku, kde zahájil svou další kariéru, tentokrát na stavebním oddělení tamního městského magistrátu.