Detail aktuality

Zkáze doslova na poslední chvíli unikla unikátní stavební památka, roubený Beranův hostinec v osadě Trávníček na Českodubsku. Nyní prochází díky péči majitelů a spolku Dubáci důkladnou rekonstrukcí, na níž se finančně podílí i Liberecký kraj. Od roku 2015 až do letoška věnoval ze svého rozpočtu 2.264.002 koruny.

„Mám velkou radost z toho, že mohu sledovat tuto rekonstrukci. Liberecký kraj ji každoročně finančně podporuje. Proměna je obrovská a přiznám se, že když jsem viděla, jak vypadají jednotlivé místnosti i celý dům na začátku, byla jsem trochu pesimistka. Jenže když se někdo do něčeho pustí se zápalem a zároveň respektem k památce tak, jak to dělají Dubáci, dokáže i nemožné. Věřím, že také další plán, který za Dubáky stojí, tedy vybudovat v Trávníčku „živý“ skanzen, se podaří. A bude jediný v našem kraji,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Letos prošly hlavní sál a spojovací chodba v přízemí sanací pomocí mikrovln proti dřevomorce, počítá se rovněž s položením původní cementové historické dlažby. V plánu jsou v letošním roce ještě práce na omítkách ve spojovací chodbě a dvou přilehlých místnostech – kuchyni a čeledníku. Na roubených konstrukcích budou hliněné, na zděných vápenné. Současně se také omítnou stropy hliněnou omítkou na rákos.

I v čeledníku a kuchyni se uskuteční mikrovlnná sanace podlah. V kuchyni se ještě vyzdí základ pro komín a kamna, k jejichž instalaci dojde v následujících letech. Obnova čeká dřevěné vstupy do sklepů a jejich obednění v chodbě.

Historie domu sahá až do 16. století, čímž se řadí k jednomu z nejstarších místních sídel. Jeho význam tkvěl zřejmě i v jeho umístění na návsi u silnice mezi panským Sychrovem a Českým Dubem. Již roku 1546 odsud pocházejí zmínky o někdejších majitelích. 

Pravděpodobně největší slávu si hostinec zažil v první dekádě 20. století, kdy zde hospodařil a šenkoval Antonín Beran. Z té doby taky pochází první známá dobová fotografie, dosvědčující rekonstrukci kolem konce 19. století, kdy se stavení zvedalo do výšky. Do krovu, krytém již moderní pálenou taškou, byla včleněna hostinská komůrka a všechny interiéry získaly bohatou výzdobu na hliněných a vápenných omítkách.

Ve 30. letech hospodařila v domě rodina Poršova. Ta si objekt také adaptovala pro své potřeby. Někdejší hostinský sál byl přepažen do dvou místností a do tanečních parket byla dosti hrubě vyříznuta díra na nový kachlový sporák. Od těch dob již ale do stavební konstrukce nikdo z dalších vlastníků chalupářů výrazněji nezasahoval. Díky tomu se sice dům dochoval v téměř nedotčené selské podobě z 19. až 20. století, ale zároveň se kvůli zanedbané údržbě ocitl v havarijním stavu.